Malomocní

Do tří klobouků (nebo něčeho podobného) připravíme papírky s následujícími nápisy:
* pravá ruka
* levá ruka
* pravá noha
* levá noha
* zrak

Lístečků je v každém klobouku tolik, kolik máme hráčů a od každého druhu přibližně stejně.
Na začátku si každý člen skupiny vylosuje z klobouku jeden lísteček, který určí druh postižení.
Pokud přijde o ruku, je mu přivázána k tělu, pokud o nohu, je ohnutá v koleni a svázána, pokud o zrak, zaváže si postižený oči.
Nyní se celá skupina vydá na cestu, na konci mají slíbený lék. Ovšem asi po padesáti metrech se za nimi vydává 'smrtka' (převlečený vedoucí s kosou), která nesmí nikoho dostihnout. Koho se dotkne, zemřel a vypadává. Smrtka pochopitelně neutíká ani nevyvíjí žádné zvláštní úsilí polapit co nejvíc lidí, zasáhne jen když někdo viditelně zaostává.
Skupina postupuje dál, po cca sto metrech narazí na dalšího vedoucího s dalším kloboukem. Nyní si každý vylosuje postižení, které mu přibyde k tomu stávajícímu. (Pokud si vylosuje to samé, nijak mu to nepomůže, lístek vrací a losuje znovu)
Tým pokračuje dál a o cca sedmdesát metrů dál se situace znovu opakuje.
Musíme si pečlivě připravit lístky, aby zůstali někteří vidoucí (zhruba jeden na 6-7 slepých).
Skupinku čeká poslední úsek, na jeho konci se mohou napít živé vody, díky které se jim vrátí všechny končetiny a smysly.

Hra je dost fyzicky a hlavně psychicky náročná!

* Je výborné, když máme možnost udělat cíl u skutečné studánky nebo pramene.
* Efektní je zahrát tuto hru v podvečer, když už je (alespoň na závěr) tma.
* Snažte se zařadit ji tak, aby to účastníci nečekali (když jsem to hrála já, vraceli jsme se zrovna z koupaliště a nikdo netušil, že se na nás něco takového chystá)
* Pěkný kostým smrtky a vedoucí po cestě v pláštích také nezanedbatelně vylepšují atmosféru
* Trasu vedeme nejlépe po lesní cestě, nikoli přímo terénem, skrz les ani naopak po hladké silničce!
* Zcela zásadní je dobrá dramatizace (zejména role smrtky).