Schovávaná

Všichni tuto hru známe. Určí se jeden dobrovolník, který 'piká' u 'pikoly', což je místo někde uprostřed herního území. Ten se určitou dobu nesmí dívat (tato doba se většinou určuje tím, že je pikající bodnut do zad jedním z pěti prstů a pak hádá, který to byl; pak musí počítat do deseti krát pokus, na který uhodnul prst, pronést frázi 'Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Už jdu...'), zatímco ostatní hráči se poschovávají po okolí.

Až pikající dopočítá (nebo až jiným způsobem dojde k tomu, že už měli času dost), otočí se, snaží se najít všechny schované a vyřadit je ze hry (zapikat) tím, že stoje u pikoly pronese nahlas frázi 'deset dvacet ten-a-ten', popřípadě upřesní, kde se nalezenec nachází. Pokud se trefí, zapikaný hráč končí, vyleze ven a postaví se tak, aby nepřekážel. Pokud se pikající spletl, neděje se buď nic, nebo nastává tzv. 'Spálená kaše', neboli potupný restart celé hry. Hrajete-li ve tmě, spálenou kaši doporučujeme vynechat.

Schovaní mají za úkol přiblížit se k pikole a zapikat úplně stejným způsobem i pikajícího. K tomu musí využít příležitosti, kdy je pikající dost daleko od pikoly a dívá se příhodným směrem. Z toho plyne, že dobrý úkryt není co nejdál od pikoly, ale naopak, co nejblíž, je z něj vidět a není příliš nápadný.

Je na hráčích, aby dodržovali několik základních předpokladů pro dobrou Schovávanou. Jednak, pikající se musí pohybovat a nestát jen u pikoly a čekat, kde se kdo bezhlavě vyřítí. Také schovaní by neměli zalézat hluboko do úkrytu a čekat, až hra skončí, naopak, snažit se zapikat pikajícího (pika pika - ču!)

Hra dostává úplně jiný rozměr, hraje-li se ve tmě v nepřehledném terénu, ke slovu se tak dotává maskování, plížení se a jiné polovojenské aktivity pro zelené mozečky.