Vedoucí si předem ve slovníku najde dostatečné množství neznámých slov (lze je ale vyhledávat i na místě např. v nějaké odborné knize; my jsme to hráli s asi třicet let starou příručkou k fotografování).

Pak vždy řekne jedno slovo a hráči se snaží na papír napsat co nejdůvěryhodněji znějící definici onoho slova, i když třeba vůbec netuší, co znamená. Vedoucí si pak lístečky vybere a napřeskáčku přečte, mezi nimi i tu pravou, originální (pokud hraje víc lidí, tak nečte všechny, ale třeba jen tři nebo čtyři). Načež každý řekne, o které definici si myslí, že je ta pravá. Ještě lepší je, když to všichni najednou ukážou na prstech, aby se nemohli navzájem ovlivňovat.

Předem se upozorní na to, že definice by měly být krátké a výstižné, aby někdo nespisoval čtvrt hodiny...