Znovu bližním

"Znovu bližním" není hrou v pravém slova smyslu, ale spíš způsobem jak přistupovat ke svým nevydařeným mezilidským vztahům.
Jedna věta úvodu stačila, teď něco k průběhu:
Vybavte každého hráče pisadlem a čistým papírem,následně přejděte skrze níže popsané pokyny k moderování úvah hráčů:
1. Vzpomeňte si na někoho, kdo vám překáží, kdo vám saje krev, kým pohrdáte, koho nenávidíte. Na papír napište jednu jednoduchou větu (rozhodně ne víc), ve které ho oslovíte a maximálně stručně mu sdělíte, co na něm odsuzujete.
2. Dopis pokračuje druhou větou, která začíná slovy: "Ale jsem rád, že jsi, mimo jiné proto..."
3. Třetí věta je pak uvedena následně: "Jsi nepostradatelný/á protože..."
4. Na závěr: "Přeji ti, aby..."
5. Konečně pak hráči mají celé psaní zakončit co nejlepším rozloučením.

Obsah dopisů je samozřejmě čistě hráčskou záležitostí, která je ze své podstaty natolik intimní, že po hráčích nemůže být požadováno, aby své dopisy četli nahlas, stejně tak je ani nemusí předávat své psaní adresátům (i když by možná takový šílený sociální čin mohl leccos zlepšit).
"Znovu bližním" není hra na jeden zátah, naopak vyplatí se ji opakovat znovu a znovu. Kdykoliv dojde na problémovou stránku vztahu s bližním, hodí se vytáhnout si papírek a připomenout, že ačkoliv si to namlouváme, nejsou naše sympatie zdaleka tak dány odhalením dobrého a špatného v člověku, nýbrž prostou živočišnou reakcí našeho organismu fungující na bázi "umožňující mé vlastní osobě potenciál růstu" a "překážející mé vlastní osobě v růstu".
Znovu a znovu, snad jednou láska k bližnímu překoná zášť.