www.hranostaj.cz
Stezka rozhodnutí
78%15 hodnocení
Potřeby: svíčky, připravená rozhodnutí
Počet hráčů: od 1 do 24
Věk hráčů: Starší dětiDospívající a dospělí
Délka hry: Do 34 minut
Náročnost přípravy: Náročná
Prostředí: Na venDo tmy
Charakter hry: Morální / sociální
Hra o tom, jak by ses rozhodoval ve vypjatých situacích, vhodná pro starší skauty či rovery
Tuto hru hrajte nejlépe v noci.

Nejprve budete potřebovat vymyslet a sepsat různé situace s několika možnostmi, jak se zachovat, a výsledky rozhodnutí hráčů pro každou alternativu. Podívejte se zpět do historie, možností najdete spoustu.

Například: Za druhé světové války tě požádá židovský uprchlík, zda bys ho u sebe neukryl. (samozřejmě to popište napínavě a živě - atmosféra strachu, zaklepání na dveře, malá holčička s hvězdou na roztrhaném, špinavém kabátě, za tebou tvoje rodina, milovaná žena a dvě malé děti). Pak jsou dvě možnosti - ukrýt ji, nebo odmítnout. Je pak na vás, jak budete tvrdí, zda ji gestapo objeví a na místě popraví i s celou tvojí rodinou, nebo zda to vše projde, popř. jak to dopadne, pokud ji odmítnete - třeba že ji ukryje soused, na což ale nacisté přijdou a masakr provedou o dveře vedle.

Podobná témata - útěk z Leningradu (zůstat a čelit smrti hladem či střelou, nebo se vydat přes zamrzlé moře jezero a riskovat zmrznutí či napadení hladovými vlky), emigrace/zůstání v ČR za dob komunismu (možnost výhodné práce v zahraničí, ale nikdy už nevidět svoji rodnou zem), možnost získat drobným podvodem spoustu peněz a podobné.

Každé rozhodnutí napište na samostatný papír, každou alternativu také. Na zadní stranu každé alternativy pak napište, jakému rozhodnutí přináší výsledek. Z těchto papírů pak připravíte jakousi stezku stanovišť označených svíčkami. Docela se osvědčilo jednotlivé papíry přišpendlit malým přinínáčkem na strom, dostatečně nízko, aby byly osvětleny světlem svíček. Jen se pokuste nezapálit les.

Na prvním stanovišti bude první situace, ale ne alternativy rozhodnutí. Než hráč dojde k následující svíčce, má čas si to rozmyslet a rozhodnout se. Tam pak na něj čekají dvě nebo více možností (dlouhým textem k zemi či ke kmeni, hráč vidí pouze krátký nadpis napsaný na zadní straně). Hráč otočí tu, pro kterou se rozhodl, a může vidět, co mu jeho rozhodnutí přineslo.

U třetího stanoviště na něj čeká další situace, u čtvrtého možnosti atd. Popřípadě můžete snížit počet stanovišť, že spojíte rozhodnutí a následující situaci (takže stanoviště 2 bude současně i 3) - vždy by ale mezi přečtením situace a otočením výsledku rozhodnutí měla být mezera.

Pokud chcete, můžete hru ještě zdramatizovat a udělat z toho jeden životní příběh. Potom musí situace následovat chronologicky. Hráč, který potom udělá rozhodnutí končící smrtí, končí hru a vrací se do tábora či do základny. Hra pak má ale jiný charakter, jde o přežití a hráči nebudou riskovat a budou téměř vždy otáčet to, co je pro ně bezpečnější.
Alternativní pravidla
Kari: Je mi 17 let a tuhle hru jsme hráli na roverském táboře, roveriádě. Večer nás vedoucí zavedli do stanu a řekli nám, že máme možnost cestovat časem, ale že nevíme kam se dostaneme, a jestli se všichni vrátíme. Dali nám možnost odejít, ale každej si to chtěl vyzkoušet. Prvně jsme se dostali do roku 1943, přečetli nám krátký popis situace v česku v té době a pak nás varovali, že osud může zasáhnout kdykoliv. Poto do stanu vtrhli další vedoucí převlečení za vojáky a hnali nás ven, při východu ven osud nalepil na rameno 4 lidem hvězdu. Venku nám oznámili, že musíme do pracovního tábora a že budeme dláždit cestu, kameny z řeky, tam nahnali lidi označený hvězdou, což byli samozřejmě židové a nechali je ve vodě pracovat, často je i trestali za cokoliv= kliky ve vodě. Pak nás nahnali do kruhu a řekli, že teď už jsme všichni stejné národnosti a máme si vybrat, kdo by u sebe schoval žida a kdo ne. Pak šel osud a označil několik lidí ze skupiny těch co by schovali, ale taky několik z těch co by neschovali, označené vojáci odvedli do srubu. Zbytek lidí nás odvedli zpět do stanu, tam jsme slyšeli jen křik, rány atd. nechali nás tam, ať píšeme naše pocity, pak došel zbytek lidí, někdo i brečel. Vedoucí se nás zeptali zda chceme jet dál, všichni kývli a jen čekali co přijde. Přišel rok 1952 a možnost emigrovat z Česka. Tentokrát jsme si ale vylosovali rodinu kterou máme. Venku jsme se zase rozdělili do skupin kdo by emigroval a kdo ne, bylo vidět, že rodina udělala svoje, při rozhodování o židech by ho schovala většina, ale jakmile byla rodina, emigrovali by 4 lidi ze 14-ti. Pak šel osud a zase označoval, zase z obou skupin. Neoznačení se vrátili zpět a psali dopis z emigrace nebo do emigrace. Po návratu ostatních přišla další možnost odejít z cesty. Nikdo neodešel, pak přišlo rozmezí 1968-1972 a podpisy na listinách o souhlasu s příjezdem ruských vojsk atd. tentokrát bylo minimum lidí kdo by podepsali a to jen ti, kteří si do rodiny vylosovali děti, či mladší sourozence. Ti co podepsali byli povýšeni a my ostatní jsme byly pozváni na pohovor, kde nás vyslýchali, vydírali a ponižovali nás. Nikdo dodatečně nepodepsal a smířil se s nižším postavením a se vším horším, co ho čekalo, pak jsem se vrátili do roku 2014 a psali jsme, co si představujeme od dalších 5 let, bylo to strašně zajímaví a všem to doporučuju udělat formou divadla.
Komentáře
Helča: Mě se ta hra líbí - pro vedoucí úplně super verze od Kotle. :-D Rozhodně v původní verzi to chce hrát se staršíma dětma a pro mladší vymyslet nějakou alternativu. Osobně si myslím, že si stačí s dětmi po hře pomluvit o tom, že každé rozhodnutí, které vychází od srdce, je to správné - i když má někdy špatné následky. Co se týká situací v době války apod. to bylo rozhodně hodně těžké a nejde jen tak někoho odsoudit za to, co udělal... ;-) To jak se rozhodneme víme stejnak až v tu danou chvíli, teď si jen myslíme, jak bychom se rozhodli.
tera: nechapu, jaky je vystup tehle hry..popravde si neumim predstavit, ze bych ji hrala ja -jakozto dospelak..jak hru reflektujete a co si z ni "deti" odnasi? moc nevim, jak bych to udelala, aby si z toho neodnesli jenom spatny pocit, ze by se neumeli rozhodnout (kdo z nas by umel - ja fakt ne), nebo ze se pripadne rozhodli spatne? a souhlas s cipiskem - hrat tohle bez zkusenosti se zazitkovou pedagogikou tvrdsiho kalibru mi prijde jako nezodpovednost
igracek: Myslím, že Cipísek (alespoň u tohoto příspěvku) není negativní, ale rozumný ;-) Docela s ním souhlasím. Psychologa by snad mohl zastoupit i jiný člověk s podobným zaměřením a zkušenostmi (tím však nemyslím hráče, co to jednou hrál, ale někoho, kdo podobné hry dlouhodobě uvádí a ví, jak je potom s hráči zpracovat a rozebrat).
luci1xluci1x: Nechce se mi vymýšlet ty situace. Nemáte někdo nějaké už hotové? Že by se přidali ke hře?
frenny: Cipísku nebuď přece ve všech komentářích tak negativní ;)
Cipísek: Podobné s hry s vysokou psychickou náročností bych nedoporučoval uvádět bez psychologa alespoň na telefonu připraveného přijet... ten by vám podobný problém měl pomoci vyřešit... Pokud ho nemáte po ruce, volte radši opatrnější závěry bez děsivých dopadů...
Miramis: Je to moc dobrá hra, ale buďte opatrní. Hráli jsme něco podobného na vůdcovkách a jedna holka z toho pak měla celkem velký psychický problém, protože jí ve hře vyšlo, že se jí jedna holčička na táboře oběsila... není to hra pro každý večer a pro kažého člověka...
nemo: je to dobra hra ale myslim si ze se to nikomu nebude chtit cist jako mejsem sestnik
to_jsem_ja: Nemáte někdo připravené ty otázky a rozhodnutí? Jestli jo, tak sem pls dejte vedět... děkuju :)
Mr.Kotel: My jsme hráli tuhle hru na Silvestra....děj nebyl nijak oduševnělý. hned na začátku si hráč mohl vybrat jestli půjde cestou správňáka, nebo chlastače......což bylo tak 70 procent hráčů. Když se tahle hra spojí s trochou alkoholu........stává se nekonečnou.....hráči odmítají opustit stanoviště (napájedla) a brzdí chod hry.......proto NEDOPORUČUJU ALKOHOL!!!!!!!!!!!