Rozdělíme hráče do několika družstev. Každé družstvo by mělo mít tak 5- 7 hráčů. Dále určíme malou skupinku lidí, kteří budou představovat bizony- u nás jsme hráli bizony my , vedoucí. Ideální počet bizonů je o něco větší, než je počet družstev.
Vysvětlíme lovcům, že jejich úkolem bude lovit bizony. Rozdáme jim střelivo- mohou to být třeba papírové koule, nebo cokoliv jiného. Tímto střelivem se budou snažit bizony skolit. Je ale jasné, že tak velké zvíře, jako je bizon, nezabije jediná střela. Musí jich být např 7 (stejné číslo, jaký je počet hráčů v jednom týmu). Je taky jasné, že bizon zraněný jednou střelou se nebude dál neškodně popásat, ale může se rozzuřit a napadnout lovce. V případě, že bizon lovce chytí, musí se jít lovec oživit (např. oběhnout nějaký strom v dálce). Každý bizon má tedy na počátku hry 7 životů a s každým zásahem jeden ztratí. Zbývající životy si každý bizon počítá sám a když je definitivně mrtev (má 0 životů), plácne sebou o zem tam, kde právě je.
Když leží na zemi mrtvý bizon, začíná teprve ta pravá mela- bizon totiž není ničí a majetkem nějakého týmů se stává až ve chvíli, kdy se ho dotkne nějaký člen tohoto týmu- ať už bizona předtím skolil kdokoli. Mohou se tedy vyskytnout záškodníci, kteří sami nestřílejí, ale poflakují se poblíž skoro skolených bizonů a čekají. Jakmile tedy nějaký tým získá bizona (dotkne se ho) musí ho odvléct až na výkupní místo. Tam se jim bizon započítá (někdo jim udělá čárku). Následně se bizon zvedne a znovu se s plným počtem životů vrací do hry.
Aby to nebylo tak snadné, vymysleli jsme fintu. Na sluncem rozpálených prériích nikdo z lovců nevydrží moc dlouho. Proto si musí čas od času chodit odpočinout do stínu. Čas na odpočinek ohlašuje píšťalka, která zapíská tak co 5 minut. Když lovci uslyší píšťalku, musí běžet do stínu (na výkupní místo) a všechny své momentálně vlečené bizony opustit a nechat ležet. Nějakou dobu pobudou ve stínu a pak se mohou vrátit do hry. Samozřejmě ale, že bizoni jsou opět ničí, takže další příležitost pro rychlé družstvo, které ukořistí mrtvého bizona.
Lze to taky udělat tak, že se po zaznění píšťalky začne počítat např. do deseti a kdo to do té doby nestihne do stínu, musí se jít oživit.
Ještě k chování bizonů
1. Bizon se mírumilovně popásá se svým stádem na pláni, avšak může se z nějakého důvodu rozzuřit (třeba, když je zraněn, nebo když mu zabijou kamaráda, nebo prostě jen tak- bizoni jsou nevyzpytatelní) a zabít lovce.
2. Skolený bizon je mrtev. Tudíž leží na zemi, nechá se vláčet k výkupnímu místu a nedělá vůbec nic. Když je pauza a všichni běží do stínu , bizon leží tam, kde ho družstvo opustilo. Jediná výjimka- mrtvý bizon může říct, kdo se ho dotkl první.

Hru je nutno omezit časovým limitem, nebo hrát s více bizony a hrát do vylovení všech bizonů.
Při této hře je nutno dodržet pravidlo č. 1- je nutné hrát na louce bez BODLÁKŮ, ŠUTRŮ A PODOBNÉHO SVINSTVA. To kvůli chudáčkům vlečeným bizonům. jinak ale naše děcka tahle hra velmi bavila.