Hráči se rozdělí do čtyř družstev po zhruba osmi, záleží na vás. Celé družstvo funguje jako jeden muž – všichni za jednoho a jeden za všechny (je důležité jim to na začátku říct). Startuje se naráz z jednoho místa, na kterém probíhá start, předání štafety, plnění úkolů i cíl. Každý člen družstva, tzn. každý úsek, má totiž svůj úkol. Ten můžete vymyslet, nebo se inspirovat mými:
1.úsek dostane fiktivní info-lísteček na výpravu. Podle něj sesbírá věci, které potřebuje s sebou. Věci jsou položeny v okolí, je tam i spousta jiných nepotřebných, ale často na výpravy braných věcí (na zmatení). Všechny věci tam musí být tolikrát, kolik je štafet, aby zbylo na každého. A každý účastník smí vzít vždy jen jednu věc (jen jednu z daného druhu). A naráz smí nést maximálně dvě věci.
2. naskládá ty věci do batohu (krosny), který mu mimo jiné donese první úsek
3. vyrazí na cestu, tzn. oběhne s batohem vytyčenou trasu. Trasa by měla být viditelná (nejlépe na louce) a přiměřeně dlouhá. Stejnou trasu obíhá i každý následující úsek. Po doběhnutí mu instruktor představí situaci: „Jé hele, podívej na ty mraky! No jo, vždyť už taky začíná pršet, něco rychle udělej, nebo zmokneš!“... Přitom na něj může lehce stříkat vodu, aby dodal svým slovům váhu. Úkolem účastníka je vytáhnout a oblíct si pláštěnku. Až poté může předat batoh dalšímu úseku. Pokud pláštěnku nemá, tak ho instruktor polije vodou, protože zmokl. (Při špatném počasí se musí hráč schovat na minutu pod deštník jako pod přístřešek). Pak předá batoh dalšímu úseku a ten může vyběhnout.
4. hráč u instruktora zjistil, že má hlad („Tybrďo – už je jedna hodina, to musíš mít hrozný hlad, rychle se najez, než nám tu zkolabuješ!“), takže si musí vytáhnout a sníst svačinu (rohlík). Pokud svačinu nemá, musí oběhnout jedno kolečko a doběhnout na místo, kde sbírali věci k sbalení, vzít si svačinu, opět uběhnout kolečko a sníst ji. Jakože se pro ni vracel domů... (co není v hlavě, je v nohách ;o)).
5. zjistí, že má puchýř. („Óóóó! Ty máš ale obrovský puchýř! Takhle přece nemůžeš jít dál!“) Musí vytáhnout KPZ nebo lékárničku a zalepit si patu. Nemá-li náplast, musí následující úsek (č. 6) jít bosky.
6. (je možné, že běžel bosky) Začala mu být zima („Ty máš úplnou husinu! To mi chceš tvrdit, že ti není zima?“) -> musí si oblíct vrstvu navíc (je-li v tričku, tak mikinu, je-li v mikině, tak bundu apod.) Nemá-li, musí udělat deset dřepů a deset panáků, aby se zahřál.
7. Tento úsek již dorazil na chatu, takže si musí vytáhnout papuče. Nemá-li, tak si musí na každou nohu navlíct alespoň 4 ponožky, může je sehnat kdekoliv.
8. Musí si oblíct kroj, který by měl být nezmačkaný. Pokud je hodně zmačkaný, tak se ho musí snažit co nejvíc narovnat a upravit, dokud se to nebude instruktorovi líbit. Ten by ho neměl zdržovat déle než minutu (podle zmačkanosti kroje).
Tímto úsekem závod končí – kdo byl v cíli první, vyhrál (všichni startovali zaráz).

Hráči na začátku ví, co dělá první a druhý úsek a že zbytek bude běhat, ale neví, jaké situace je čekají. Dopředu si určí, kdo který úsek běží.
Během hry by zrovna neběžící hráči měli povzbuzovat svůj tým, je proto dobré týmy pojmenovat.

Je důležité, aby instruktoři poctivě hráli své role – nejen zadali úkol, ale nějak to uvedli. Účastníci by měli sami přijít na to, co mají udělat, až když nebudou chápat, tak jim to konkrétně říct nebo je nasměrovat.
Po hře je dobré udělat zpětnou vazbu a shrnout základy při balení batohu, zvláště s mladšími hráči. Pozor, aby nezačali prvnímu úseku vyčítat, že zapomněl sbalit to a to, připomenout, že sami určitě někdy něco zapomněli, příp. že je to dobrý důvod, proč se balit sám a nenechávat to rodičům ;o)