K přípravě hry potřebujeme vymezit dvě stejně dlouhé stezky např. pomocí provazu, klacíků či šišek ideálně v náročnějším terénu s jasně označeným startem a koncem.

Hráče předem rozdělíme do dvou stejně početných skupin. Části účastníků zavážeme oči cca v poměru 3 vidoucí a 1 slepý, takže např. při 20 účastnících tyto rozdělíme po 10 a v tomto družstvu zavážeme oči třem a sedm bude napovídat.

Před zahájením hry dostanou obě družstva kartičku s nápovědou, kde budou uvedeny jednotlivé směry, pro první družstvo můžeme využít např. lakotštinu (ta je naprosto parádní na poslech, ale pro tuto hru docela náročná) a pro druhou jinou podobnou řeč nebo si cokoli vhodného vymyslet s přihlédnutím ke věku dětí, např.:

vlevo - čhatkáyatakiya nebo třeba hochšétawin
vpravo - išláyatakiya nebo třeba hakrúkátá
dopředu - thokáta nebo třeba okáwigalésa
dozadu - ičhíčawi nebo třeba iktósemáwa
stát - natháka nebo třeba čaktší

Všichni hráči dostanou cca 5 minut času na to, aby se jednotlivé směry naučili. Musí je znát slepí i vidoucí.

Poté začíná samotná hra. Vždy jeden slepý z každého družstva vyráží vpřed za hlaholu ostatních, největší sranda je právě tehdy, když se obě družstva překřikují a není vůbec snadné se orientovat. Po dokončení cesty vyráží další oslepenec atd. Vítězí družstvo, které má nejlepší čas - zde je vhodné za přešlapy připočítat nějaké ty sekundy navíc, staří 5 - 10.

Pro vítěze doporučuji nějakou vhodnou odměnu, kromě klasických sušenek se osvědčil třeba i materiál na výrobu indiánského lapače snů.