www.hranostaj.cz
Rozpad Občanského fóra
93%5 hodnocení
Potřeby: Patřičné dokumenty z přílohy
Počet hráčů: od 7 do 16
Věk hráčů: Starší dětiDospívající a dospělí
Délka hry: Do 34 minut
Náročnost přípravy: Snadná
Prostředí: Do místnosti
Charakter hry: Pro zasmáníSlovníNa inteligenci / paměťHra pro učení či vzděláváníMorální / sociálníDivadelní / dramatická
Shodnout se na něčem? Hodně štěstí. Hra během níž si účastníci vyzkouší, proč už lidstvo pomalu nenajde společnou řeč ani v otázce nároku na Antarktidu.
Autor nebo zdroj: ČCE
Legenda
Právě nastává jedinečný moment v dějinách ČSFR. Je rok 1990 a volby rozhodují o mnohém. Jaká bude podoba nového státu? Kdo bude stát v jeho čele? A jak moc zhurta bude probíhat privatizace? Jaký politik by si nepřál být ministrem, který o tom rozhodne?

Pravidla

1. Rozdání rolí a zformování stran
Hra začíná rozlosováním politických identit. Karty s jednotlivými politiky najdete v příloze: Politici. Balíček karet identit předem připravte tak, aby všechny strany měly pokud možno své zástupce a to zástupce co nejznámější (Klause, Zemana, Dienstbiera...). Když všichni hráči vědí, jaké postižení jim náhoda přisoudila, rozdělí se na jednotlivé strany a nafasují od vás jednak papír s programem (příloha: Programy) jednak s popisem současné situace (příloha: Současnost)

2. Volba premiéra
Oznámte hráčům, co je čeká: totiž volba premiéra, který si následně vybere ministry a bude muset získat důvěru Sněmovny. Strany mají cca 5 min. na to se dohodnout, kdo je s kým ochoten vládnout. Po uplynutí časového limitu může každá strana představit svého kandidáta, následně má každý hráč (včetně kandidátů) dát jednomu z nich svůj hlas. Kandidát s největším počtem hlasů se stává premiérem a jeho strana získává šest bodů.

3. Premiér vybírá ministry
Premiér si vybírá ministry (a to Zahraničí, Financí, Vnitra, Školství a Spravedlnosti), v této činnosti má dokonalou svobodu a není vázán žádnou předchozí dohodou. Poté, co ohlásí, že svou vládu sestavil, dostávají strany body za své ministry (viz příloha Programy).

4. Hlasování o důvěře
Nyní znovu do hry vstupuje Sněmovna. Poté, co jí premiér představí ministry, nastává čas, aby každý poslanec (neboli každý hráč) dal najevo, zda jí důvěřuje, nebo ne. Pokud je důvěra vyjádřena, může se pokračovat dál na bod pět, pokud ale většina důvěru nevyjádří, má to premiér blbé. Všechny body, které získala jeho strana a strany jeho ministrů za získaná křesla se obrací do záporu, krom toho je třeba zvolit premiéra nového, který už musí být z nové strany. S vyjádřením nedůvěry se tak hra fakticky vrací do bodu dva.

5. Vládnutí
Je-li vyjádřena důvěra vládě, může se začít něco dělat, totiž vládnout! Každý ministr si vybere dva náměstky a s nimi se stáhne do ústraní, aby vypracoval svou ministerskou rezoluci – tedy text navrhující určité změny dosavadního stavu (viz přílohu Současnost). Z pravidel je už asi poznat, že strany se snaží získat, co nejvíc bodů. To se jim podaří mimojiné tak, že v ministerských rezolucích bude obsaženo co nejvíce jejich priorit.

6. Interpelace
Po uplynutí orientačního časového limitu se hráči znovu shromáždí a každý ministr přednese svou verzi rezoluce. Ostatní hráči se ho mohou ptát na dotazy a poukazovat na nedostatky současné podoby.
Následně mají ministři s náměstky zase trochu času na přepracování svých návrhů do podoby, která bude mít šanci Sněmovnou projít.

7. Zákonodárný proces
Znovu se čte, tentokrát už nejsou vznášeny ani dotazy ani připomínky. Akorát se o každé rezoluci hlasuje, bude jako celek přijata, nebo nebude? Následně si hráči mohou přičíst body za prosazení programových bodů: za každou „fajfkovou“ větu, která se kromě jejich stranických instrukcí objevila i v rezoluci některého ministerstva dostává strana tolik bodů, kolik je uvedeno v závorce. Naopak body ztrácí za každou „křížkovou“ větu, která se objeví v rezoluci některého ministerstva.

Vyhodnocení
Prostě sečíst všechny body za křesla a zákony. Strana s nejvyšším počtem se může označit za nejsilnější českou stranu.
Čím vyšší je celkový počet nasbíraných bodů, tím větší prosperita (záporný celkový počet bodů znamená katastrofu) státu.
Zároveň pokud bude rozdíl mezi prvním a posledním menší než čtyři bodu, můžete hráčům pogratulovat, že vytvořili vyvážené politické spektrum.

Omluva za nepřesnosti
Na závěr je důležité připomenout, že hra je určená pro schůzky a výpravy, nikoliv pro hodiny dějepisu. Na kartách politiků je mnoho fotek, které rozhodně nejsou z devadesátých let (nicméně je to k nevíře, jak málo se z doby tak moderní zachovalo). Dále byli tací politici (například předseda Občanského hnutí Dienstbier), kteří vystřídali více stran. Občanské hnutí je problematické, jelikož nikdy neuspělo ve volbách, ale bylo zařazeno, jelikož zastupuje liberály z OF. Dále mnohé zákony v Příloze Programy nikdy stranami prosazovány nebyly (proto jsem dal programovým bodům, které vznikly zcela v mé hlavě, šedivou barvu).
To vše jsou však jen detaily, které by vás neměly odradit od toho vedeným přiblížit dobu, o které se mluví jen dost málo.
Komentáře
p.j.mistera@gmail.com: Děkuji za zajímavou hru, ale obávám se, že jméno jednoho politika je chybné. Není to Jiří Stárský, ale Jan Stráský. :))