Hra se dá hrát kdekoli, ale je hlučná, tak uvažte, kde je to vhodné.
Hráči stojí v kruhu čelem doprostřed. V rytmu, který se může časem zrychlovat nebo zpomalovat, se plácají dlaněmi zepředu do stehen a sborově opakují: Gamdža! Gamdža! Pak se jeden hráč, který je předem určený, zaměří zrakem na někoho jiného a udělá na něj rukama signál podobný tomu, když někoho zaklínáme. Přitom - stále do rytmu - řekne: Digi, digi, daga, daga! "Příjemce" pak předává tento signál stejným způsobem dál - tedy musí si rychle najít někoho dalšího v kruhu, komu předá: Digi digi, daga daga! Domluvíte se, jestli mezi přijetím a předáním může být krátký prostoj, třeba dvě opakování Gamdža! anebo jestli musí hráč reagovat okamžitě.
Zároveň ale začínají hrát i hráči, kteří stojí nejblíž po jeho pravé a levé ruce. Když hráč mezi nimi předává "Digi, digi, daga, daga", ti dva vedle něj se k němu pootočí, začnou "tanečně" třepat rukama a - pořád do rytmu - řeknou: Ciki caki, cika caka! Takto se pokračuje dál, pořád do rytmu, zatímco ostatní pokračují v Gamdža, gamdža!
Pokud někdo udělá chybu - tedy nepředá včas, zapomene hrát, splete si, co má říkat nebo dělat - vypadává. Tím se ovšem stává záškodníkem celého rituálu. Začne obcházet či obíhat kruh zvenčí a řve zbývajícím hráčům zcela mimo rytmus do uší: Humanáááááá! Můžete pokračovat, dokud v kruhu zbývají aspoň 3 hráči - ti ještě můžou dělat všechny pohyby podle pravidel. Jakmile vypadne jeden z nich, zbývající dva jsou vyhlášeni za vítěze hry.
Je určitě dobré hru nejdřív hrát chvilku nanečisto, aby si hráči zvykli na rytmus i na slova.