Každý hráč se snaží najít ostatní členy svého týmu pomocí nějakého společného zvuku a vzájemně se (se zavázanýma očima) spojit.
Vymezí se území – velikostně odpovídající počtu hráčů (aby se mohli najít, ale zároveň to nebylo zrovna lehké; a aby se v něm mohly pohybovat i pospojované skupiny) a bez překážek (aby se všichni nepozabíjeli). Nejlepší je vymezit ho provazy ve vzduchu (mezi lampami, stromy…), aby děti věděly, že už jdou pryč a nemuselo se na ně pořád křičet.
Každé družstvo (oddíly, skupinky,...čím víc, tím těžší) si zvolí jeden zvuk (my jsme to hráli vždycky na zvířecí zvuky). Každé družstvo musí mít různý zvuk! (na to je potřeba dohlédnout, ideálně aby si nebyly zvuky moc podobné, protože pak se nejspíš děti pospojují špatně).
Pak si každý hráč zaváže oči. Vedoucí se rozestaví podél vyznačeného území. Snaží se do hry nezasahovat, ale když někdo moc utíká pryč nebo je hodně beznadějný, tak zkusíme nebýt škodolibí a trochu napovíme .
Nakonec rozestavíme členy svého družstva po hrací ploše, a každý může vesele začít vydávat svoje zvuky a snažit se najít zbytek svého týmu.
A teď záleží na věku dětí – malým samozřejmě řekneme, když jsou pospojovaní všichni, ale velcí to můžou mít ztížené tím, že se musí sami spočítat a zakřičet, až budou všichni.