Cílem hry je nalepit co nejvíce „lepíků“ na „vlajky“ (papíry) soupeřů. Každý tým má lepíky jedné barvy a na vlajce napsaný název svého týmu.
Každý tým má jeden prázdný list papíru, někde pevně přidělaný (ideálně na stromě, v lese se to hraje skvěle). Družstvo se rozdělí na obránce a útočníky (počet je na uvážení každého družstva, není pevně daný). Kolem stromu se udělají dva kruhy – jeden o poloměru 3 m a druhý o poloměru 5 m.
Mezikruží je „obranné pásmo“, ve kterém se smějí pohybovat pouze obránci daného týmu. Jejich cílem je, aby do vnitřního kruhu nepronikl nikdo z protivníků.
Úkolem útočníků je doběhnout k „sídlu“ jednoho ze soupeřů (může běžet pokaždé jinam) a proběhnout obranou až ke stromu bez chycení. Obránci mají za úkol dotknout se kohokoliv, kdo se bude snažit projít jejich obranou. Pokud se obránce DOTKNE(!! – u nás se to vždycky stávalo hrozným „masem“, takže i proto je dobrý, aby tam byl vedoucí a dával pozor na průběh hry - může tak rozsoudit spory „dotknul/nedotknul“) útočníka, útočník MUSÍ odevzdat protivníkům lepík. Mohou z kruhu natahovat rukama, ale nesmí vykročit ven.
Útočníci každého týmu dostanou od vedoucího každý VŽDY JEN 1 lepík. Když o lepík přijdou (ať už ho úspěšně nalepí nebo jim ho protivníci seberou), vrací se zpět ke svému družstvu a vedoucí jim dá další lepík. Útočníci a obránci se mohou v rámci jednoho týmu v průběhu hry střídat (když jsou moc unavení…)
Zabavené lepíky neúspěšným útočníkům se lepí ze zadní strany „vlajly“ (papíru). Úspěšní útočníci mohou po vstoupení do kruhu sami nalepit lepík na vlajku – na přední stranu, která je většinou označena názvem týmu, kterému patří.
Je dobré, když vedoucí stojí v kruhu u vlajky-obránci mu tak mohou podávat chycené lepíky a nemusí se zdržovat nalepováním na druhou stranu vlajky. Také musí být nablízku, aby si útočníci mohli chodit pro další lepíky. Navíc celkem často musí rozsoudit spory útočníků a obránců, jestli se „dotknul/nedotknul“.
My jsme to vždycky hráli jen po cca 5 oddílech proti sobě (rozdělení na nejmladší skupinu oddílů, středně starý a nejstarší, protože ti nejstarší proběhnou obranou prvního oddílu jako nic). A hráli jsme to v lese na takovém terénu, že ti malí na sebe většinou vzájemně viděli – měli to tak lehčí a byli i blíž u sebe, tak se tolik nenaběhali. No a ti největší měli takový terén, že se k nim třeba muselo prodírat trním a byli jsme od sebe v klídku půl kiláku. Ale v rámci fair-play je dobrá další podmínka pro vytvoření kruhů – kruh musí být přístupný ze všech stran. Strom v cestě je v pohodě, s tím se nic neudělá, ale jde o to, aby nebyl kruh z 1/2 obehnán nepřístupným chroštím nebo nekončil těsně nad roklí…
Časový limit se může nastavit jakkoliv – podle mě půl až tři čtvrtě hodiny by mohlo být optimálních, ale když je to bude bavit a nevyčerpají se, tak se může zapískat o něco později.
Pro vedoucí - lepíků je potřeba vážně hodně, na každého člena družstva počítejte radši MINIMÁLNĚ 20 lepíků. (nejlepší jsou nabarvený ty malý klasický „cenovky“). Lepší je mít 10x víc lepíků a využít je za rok, než aby se kvůli tomu musela hra ukončit po 10 minutách.
Hodnocení hry:
+1 bod za úspěšně nalepený lepík na cizí vlajku
+1 bod za každý sebraný lepík (tj. lepík na druhé straně vlajky daného družstva)
-1 bod za každý lepík, který jim byl sebrán (tj. na druhé straně vlajek ostatních družstev)