Nádražák

Lidé používají při vyjádření myšlenky rukou, mimiky obličeje, těla, očí, nesmí však mluvit. Hra je ukázkou toho, jak dochází v životě ke komolení informace. Přechází-li zpráva od jednoho k druhému ústně, dojde zákonitě k jejímu překroucení či obohacení, protože každý člověk má jiné vyjadřovací schopnosti, jinou fantazii i jinou schopnost si pamatovat. A stejně tomu tak je při předávání informace pantomimou. Vymyslíme si jednoduchý příběh bohatý na děj a ten předvádíme. Nejprve však vybereme pět dobrovolníků, které odešleme stranou, aby neslyšeli, co se bude předvádět. Například: nádražák na malé železniční staničce sedí ve vytopené místnosti, drží na klíně knihu a vyplňuje jakýsi dotazník. Občas se podívá na hodinky. Dostane žízeň, tak jde do nedalekého chlívku, podojí kozu a pije mléko. Podle času by měl jet vlak, jde tedy stáhnou závory, salutuje strojvůdci a počítá vagóny. Pak závory vytáhne a jde zapsat vlak. Tuto krátkou scénku předvedeme prvnímu, ten pak druhému, druhý třetímu atd. Poslední má za úkol říci, co z toho vyrozuměl. Obvykle je úžasné, co se z toho vyvine. Pak postupně hovoří čtvrtý, třetí, druhý hráč...