Výlet

Hra má posloužit hlavně jako zábavnější forma učení se nebo procvičování mapových značek. U nás posloužila jako součást přípravy na závod vlčat a světlušek.

Hráče rozdělíme do schopnostně vyrovnaných skupin po dvou až čtyřech hráčích. Každé skupině dáme sadu kartiček s mapovými značkami (příloha).

Potom začneme vyprávět příběh o tom, jak jsme šli na výlet - popisujeme co všechno jsme cestou viděli, kudy jsme procházeli, co jsme navštívili. Děti mají za úkol ředit kartičky mapových značek v tom pořadí, v jakém je zmiňujeme ve svém vyprávění. Je dobré, aby byla každá značka ze sady ve vyprávění zmíněna jen jednou, protože hráči mají vždy jen jednu příslušnou kartičku. Naopak ale nemusíme zmínit všechny značky z kartiček nebo můžeme zmiňovat i ty, které hráči nemají.

Na konci zkontrolujeme, zda mají všichni kartičky poskládány správně. Pro tento účel je dobré si při vyprávění poznamenávat jejich pořadí.

Alternativní pravidla:
1) Pro mladší děti, nebo ty, kteří zatím nemají s mapovými značkami zkušenosti, je lepší si text vyprávění předem napsat a pak jim ho dát, aby si ho mohli procházet pečlivěji a vracet se v něm. Pokud ho okopírujeme pro každou skupinu, můžou si v něm děti třeba i kroužkovat nalezené značky. Kdybychom to chtěli ještě ulehčit, můžeme v něm značky ještě před hrou zvýraznit tučným písmem nebo barevně.

2) Pokud hru chcete trochu ztížit, můžete stejnou značku zmiňovat i opakovaně - hráči ji potom vždy přemístí na místo, kde byla zmíněna naposledy.

3) Jednodušší verze skládání je popsána výše, tou složitější je, že hráči neřadí kartičky v pořadí, v jakém jsou zmíněny, ale v tom, v jakém jsme je cestou "potkali". Když potom vyprávění vypadá např: "Vyrazili jsme z vlakového nádraží k lesu a vystoupali jsme na hřeben, kde jsme se napojili na červenou turistickou značku. Po té budeme pokračovat celý den až k cíli naší cesty - velkému vodopádu. První pauzu jsme si ale udělali už v polovině dopoledne u kapličky na vrcholku kopce, odkud bylo vidět do daleka, až na zříceninu hradu, která je až za hranicemi..."
Pořadí značek je pak v tomto případě: vlakové nádraží - les - červená turistická značka - kapička - vrchol kopce - (místo dalekého rozhledu) - zřícenina - státní hranice - … - vodopád.

4) Můžete také některé značky zmiňovat nepřímo, tak jak je tomu v předchozí ukázce s "místem dalekého rozhledu". Děti to pak vede k tomu, aby jen nečekali na to, až zmíníte značku, ale poslouchali vás pozorněji a více se snažili představovat si popisovaná místa.