Partyzánská pokladovka

1. Partyzány se stávají děti, které značí trasu pomocí pochodových značek (např. skupinka 4 až 6 zkušených kluků nebo to může být jedna šestka), na konci trasy ukryjí poklad (slané tyčinky, nějakou dobrotu, cokoliv), s mladšími dětmi může jít dospělý, starší mohou jít samostatně.
2. Používají se různé druhy značení, aby si je procvičili chystající i děti, které je budou následovat.
3. Délku trasy koriguje vedoucí (dle časových možností). Ke konci trasy se použije značka „ukrytí vzkazu pod určitým směrem a vzdáleností“, kolem finále se partyzáni schovají a papírovými koulemi brání hledačům k rychlému nalezené pokladu – mohou zasáhnout hledače (dobré je např. před finále použít značku „pozor nebezpečí“). Dvě až tři koule na partyzána bude dost.
4. Děti, co jdou hledat poklad, dostanou na začátku instrukci, že je pochodové značky dovedou až k pokladu. Ten ale brání ukrytí partyzáni. Pokud je partyzán trefí koulí, musejí se oživit u vedoucího (je dál vzadu, děti dostanou úkol a po splnění se vracejí do hry nebo mohou být také vyřazeni ze hry úplně), partyzány lze eliminovat plácnutím/koulí a odvedením za vedoucím (musejí se poddat). Do začátku však žádné koule nedostanou (mohou však později sbírat ty, co po nich hází partyzáni).
5. Hra končí, jakmile děti najdou poklad a všichni partyzáni jsou zahnáni nebo zajati.
6. Oběma skupinám vytiskněte příručku pochodových značek (příklad je v příloze ze stopařské příručky – lepší formát nemám).
7. Partyzáni potřebují na nachystání trasy více času (prakticky celou schůzku, alespoň 1 hodinu), s ostatními zatím probíhá jiný program. Proto je lepší vybrat zkušenější děti do role partyzánů, pro které by byl program jen opakováním a můžete jim tak nabídnout něco „extra“ (za odměnu).