Alibi

Jeden z účastníků hraje obžalovaného, ostatní jsou porotci. Pravidla výslechu jsou však obrácená. Obžalovaný se ptá jednoho z porotce za druhým: co jsem provedl, kdy, v kolik hodin, jak, čím, proč, kdy jsem byl zatčen atd.
Porotci vědí vše, musí na každou otázku jasně, zřetelně a rychle odpovědět. Odpovědi si vymýšlí a mohou být zcela nepravdivé (např. - zločin v 18. století, obžalovaný může být pětinásobným vrahem), nesmí se však křížit a navzájem si odporovat.
Řekne-li např. jeden porotce obžalovanému, že je mu 30 let a druhý, že se narodil v roce 1900, nesmí už žádný porotce odpovědět obžalovanému na otázku kolikátého je dnes, třeba 1. 9. 1972, nebo 3. 8. 1945. To už by bylo alibi pro obžalovaného.
V roce 1930 zase nemohli obžalovaného zatknout příslušníci SNB, o tom, že se po něm pátrá, se nemohl nic dozvědět z televize atd.
Jestliže do časového limitu, např. 15 minut nezíská obžalovaný alibi, je zločincem a prohrál.