Lasu

Hra není vhodná pro třasořitky a lidi z cukru, jak by asi napsal Jaroslav Foglar.

Hráči se rozdělí na dva fyzicky vyrovnané týmy a umístí se dvě mety zhruba 50 metrů od sebe. Každý tým je u jedné mety. Nezávislý sudí umístí jednu PET lahev (bez víčka či s víčkem, záleží na drsnosti hráčů) přesně mezi oba tábory.

Hra začíná zvoláním jednoho týmu :
"Vydáte nám Lasu ?"
Druhý tým reaguje :
"To se ještě uvidí"

Na slabiku "dí" týmy vybíhají a účelem je zmocnit se láhve, doběhnout ke své metě, dotykem lahve o metu ji nabít a dopravit ji k soupeřově metě a dotykem lahve skórovat. Dovolené je vše v rámci zachování zdraví, tedy k soupeři se chováme tak, abychom ho nezranili či nezpůsobili zbytečnou bolest, ale jinak se o lahev můžeme přetahovat jak chceme. Oblíbené je vytváření "valné hromady" kdy hráč s lahví je zastaven a postupně se nabalují další a další, kteří chtějí hráče uvolnit, nebo mu vzít láhev.

Láhev lze samozřejmě předávat, nesmí se však házet směrem dopředu, pouze vzad.

Pro hru je vhodný velký počet hráčů, v pěti na každé straně si hru tak neužijete, ale v celkovém počtu 40 lidí už je to o něčem jiném.