Většina lidí by to pojmenovala: Vylodění v Normandii, tím spíš jsem rozhodnutý tuto (domnívám se že) netradiční transživelnou hru pojmenovat takto.
Pravidla
Legenda Roku 1854 bylo Japonsko donuceno zmírnit svou izolační politiku a umožnit vplout do přístavu lodím amerického kapitána Matthewa Perryho. Vyhrožoval dělostřeleckou palbou. Tato událost značně oslabila autoritu tehdejší japonské vlády - šógunátu- a vedla až k jejímu zhroucení.
Příprava Hráči se rozdělí do dvou skupin. První bude představovat americké námořníky a druhá japonské samuraje.
Námořníci nasbírají šišky a nanosí je do loděk. Následně se do nich sami usadí. Každá loď bude mít svého kormidelníka-vedoucího- ,který je na jednu stranu nezranitelný, ale na druhou nemůže bojovat. Námořníci ještě určí jednoho hráče, který bude představovat lékaře. Pak už se jen přeplaví na nejaponský břeh.
Japonci vyberou svého šóguna a umístí ho do pole omezeného klacky, nebo provazy o rozloze cca. 10*10m. Následně jim bude řečeno, kde se nachází chrám, sloužící k obživování. Měl by být poměrně daleko. Samurajové i šógun by měli být na hru patřičně připraveni-po zuby ozbrojeni šiškami.
Hra Cílem námořníků je zabít japonského šóguna. Musí se tedy i přes palbu samurajů dostat na nepřátelský břeh, probít se až k šógunovi a ubrat mu všech jeho deset životů.
Jako munice slouží šišky. Kdo je zasažen, je vybit. Aby to měli námořníci lehčí, je možné zavést pravidlo, že nachází-li se v loďce, neplatí rány, jenž zasáhly vestu. Vybití námořníci se chodí obživovat k lékaři, zemře-li ten, musí se dostat k vedoucímu na břehu, kde začínali, ten ho obživí. Vybití samurajové musí doběhnout až k chrámu, toho se dotknout a zase ožijí.
Mrtví hráči nesmí držet žádné šišky a nesmí ani sloužit jako živé štíty.
V okamžiku, kdy je šógunovi ubráno všech deset životů, končí první kolo. Následuje výměna stran.