Duolingo 1340

Cíl hry:

Každý tým představuje mladého Karla IV, jehož cílem je naučit se a přeložit pomocí středověké aplikace Duolingo 1340 co nejvíce vět. Za každou správně přeloženou větu získá tým bod za každé slovo ve větě. Slova jsou ovšem zapsána v čínských symbolech -- tuto informaci z vysvětlování pravidel vynecháme... Slovy jednoho účastníka hry při zjištění, o co jde: "Kámo, tak tohle bude chtít ještě poradu!"


Princip hry:

Po lese je rozmístěna slovní zásoba (karty slov v cizím jazyce), každý tým má slova své barvy, ostatních barev si nevšímá. Hrací pole je rozděleno do tří pásem – různých stupňů zapamatování. Pásmo 0 je nejvzdálenější, pásmo 1 je uprostřed, pásmo 2 je nejblíž základně Duolinga. Na začátku jsou všechna slova v pásmu nejnižšího stupně zapamatování (0).

Na nástěnce Duolinga bude viset nabídka vět, které lze překládat. Z nabídky si může tým vybrat nejvýše dvě věty, které přemístí na druhou nástěnku k lístečku své barvy. Tím je věta rezervována a čeká na překlad. Každý tým může mít na nástěnce rezervovány nejvýše dvě věty. Rezervovanou větu lze kdykoli vrátit do nabídky a vybrat si místo ní jinou. Pro překlad věty je potřeba ze slovní zásoby rozmístěné v různých stupních zapamatováních přinést odpovídající karty slov a nechat si je zkontrolovat u Duolinga-mimoně. Každý hráč může nést pouze jednu kartu. Jedinou výjimkou je, pokud má právě překládaná věta více slov než je lidí v týmu, pak mohou dva lidé nést dvě karty. Pokud byla věta správně přeložena, dostane tým 1 bod za každé slovo (pokud bylo slovo ve větě vícekrát, dostanou bod za každý výskyt). Na použité karty slov bude přidána značka (čárka fixou), která zvyšuje stupeň jejich zapamatování. Karty slov, které mají jednu značku, se vracejí do stupně zapamatování 1, karty slov se dvěma značkami do stupně zapamatování 2. Libovolné karty ze slovní zásoby lze používat opakovaně. Karty lze libovolně přenášet v rámci jednoho pásma, ale přes hranice pásem je možné kartu přenést pouze tehdy, nesu-li ji na zkontrolování Duolingu, nebo pokud ji vracím po správném překladu do příslušného pásma.

K překladu lze využít slovník, který bude viset na stromech v určité vzdálenosti od Duolinga (vyvěsit tak, aby na něj od Duolinga nebylo vidět). Slovník nelze odnášet ani jím manipulovat, ani ho opisovat. Jediné paměťové médium, na kterém lze informace ze slovníku přenášet, je paměť.

V případě, že některé slovo není dlouhou dobu k nalezení, lze využít možnost vytvořit vlastní slovo za ztrátu 3 bodů a kolektivní procvičení mozkových závitů: každý člověk v týmu udělá najednou 25 dřepů. Tím získá tým právo vstupu do spisovny, kde si může podle informací zapamatovaných ze slovníku vytvořit kartu chybějícího slova. V průběhu psaní však karta nesmí opustit spisovnu.


Fáze hry:

První fáze:

První fáze hry je tréninková, Karlové v ní překládají věty a získávají za ně body, hraje se cca 30–40 minut.

Druhá fáze:

Ve druhé fázi hry se přidá nové pravidlo: jednou za čas se na nástěnce s rezervovanými větami objeví „quest“ – speciální věta společná pro všechny. Tým, který ji poskládá nejrychleji, získá kromě bodů za počet slov bonus 10 bodů, 2. tým 5 bodů, 3. tým 3 body. Hlásí se určenému kontrolnímu mimoňovi, aby měl přehled, kdo byl první. Quest je dobré vybírat jako dlouhou obtížnou větu, nejlépe z právě přidané nové úrovně slov.

Další obměny:

Skleróza – v nultém pásmu zapamatování leží kromě karet slov i skleróza, aneb paměťové médium (CD). Skleróza dává právo dotekem chytit hráče jiného týmu, který odevzdá kartičku, kterou právě nese. Obraný hráč zároveň obdrží právo sklerózy (CD). Hráč s kartičkou ji odevzdá kontrolnímu mimoňovi, který ji časem vrátí opět do herního území. Karta je ale na nějakou dobu zapomenuta. Osvědčilo se mít cca 2 sklerózy na 6 týmů po 6 lidech.

Možná obměna nebo bonus na konec: soutěž o to, kdo do časového limitu poskládá co nejdelší smysluplnou větu.

Další výzva: celý tým dohromady dostane papíry a budou mít za úkol nakreslit co nejpřesněji co nejvíc symbolů, které si pamatují. Pak se může udělat výstavka, ostatní můžou ohodnotit krasopis… už spíš jen pro pobavení.

Technické provedení hry:

Hru je potřeba správně naškálovat – odhadnout počty slov ve hře podle počtu lidí v týmu, tomu přizpůsobit nabídku vět. Z tohoto důvodu jsou slova a věty rozdělena do několika úrovní (1–6, v této realizaci jsme využili jen úrovně 1–4), viz přehled v příloze.

V úrovni 1 je pouze 27 slov, a právě tato se vyskytují ve větách z první úrovně. Ve druhé úrovni přibydou další slova, věty druhé úrovně používají slova z první i druhé úrovně a různě je kombinují, atd. Počet slov ve hře tak kumulativně roste, zároveň se tím usnadňuje hledání v lese (aby se na začátku nemusely karty hledat mezi obrovským množstvím jiných slov) – prostě jako v Duolingu. Úrovně slouží jen pro obláčka a pro řízení dynamiky hry, netřeba se o nich zmiňovat účastníkům – oni si toho sami všimnou, že tohle slovo ještě neznají.

Hráli jsme se šesti týmy po 6–8 lidech, využili jsme slova z úrovní 1–4, na konci bylo ve hře celkem 76 slov. V první fázi (cca 20 minut) se hrálo jen s první úrovní, pak proběhl dosyp nových karet z 2. úrovně do pásma 0, opět se hrálo asi 20 min. (Provedl obláček, nebo si někoho zařídil, až pak se v nabídce objevily nové věty zamíchané mezi původní.) Po úpravě pravidel s „questy“ a sklerózou se postupně dosypaly i karty 3. a 4. úrovně.

Herní pole bylo v lese, vzdálenost hranice nejbližšího pásma od základny byla asi 30 m, nejvzdálenější konec posledního pásma byl asi 100 m daleko. Nemělo by být moc do kopce, opravdu dost se běhalo. Prostornější les by byl lepší, v Plasnici se hrálo na jih od Jižního rozcestí, v lese s jedinou prostupnou cestou napříč – na ni bylo zakázáno pokládat kartičky.


Materiál:

* karty slov (čínských symbolů) v barvě každého týmu, rozdělené v obálkách po úrovních 1–4
* věty pro překlad, rozdělené po úrovních 1–4 (věty z prvních 2 úrovní i ve více sadách)
* slovník (8 A4) vyvěšený na stromech
* malý slovník pro kontrolní vedoucí
* nástěnka na vyvěšování vět v nabídce (+ prostor na vyvěšení „questu“ – vybrané těžké věty)
* nástěnka pro rezervované věty týmů (+ barevné označení slotů pro týmy)
* desky + čisté barevné karty + fixy do spisovy pro tvorbu ztracených karet slov
* desky + fixy pro vedoucí
* fáborky na vyznačení hranice mezi pásy (nebo lano)

Vedoucí:

Vyvěšovatel vět (1x)
* hlídá, že je na nástěnce v nabídce dost vět (různých, míchá je)
* v první fázi hry vyvěšuje jen věty z první úrovně
* v dalších fázích hry přidává po domluvě s obláčkem věty z druhé úrovně

Kontrolor překladu (2x)
* má slovník, kontroluje překlad, zapisuje bod za každou větu
* na použité karty ze správně sestavené věty přidá značku fixou (pokud už tam jsou dvě, nepřidává)
* kontroluje questy – ty se hlásí pouze jednomu určenému kontrolorovi, aby měl přehled, kdo byl první

Spisovna (1x)
* jeden vedoucí obsluhuje spisovnu: 25 dřepů každý z týmu, -3 b
* zapisuje si mínusové body
* po dohodě s obláčkem zajišťuje dosyp slov do stupně zapamatování 0 po přidání nové úrovně
* ve volných chvílích může zároveň i konrolovat překlady

Vedoucí hry
* sleduje dynamiku hry (překladiště i dění v lese) a řídí přidávání slov z vyšších úrovní – dosyp karet do pásma 0 a objevení se nových vět v nabídce
* po cca 30-40 minutách vyhlásí přidání questů
* po dalších cca 30 minutách může vyhlásit přidání sklerózy
* zapisuje si dění a hlášky ve hře, pozoruje hráče, na konci může vyhlásit reflexi hry


Reflexe:

Hra přímo vybízí k reflexi na místě s těmi, kdo si o ní chtějí ještě povídat (zbytek šel do tábora), zazněly různé strategie na zapamatování symbolů, spolupráci v týmu, dojmy a překvapení…

Po hře se slovníky vyvěsily v jídelně, aby se na ně mohli všichni podívat, říct si „Gratulujeme, právě jste se naučili 100 čínských symbolů,“ ale hlavně aby si mohly o několik dní později zahrát v úplně jiné hře…


Zajímavost:

Jde opravdu o mandarínskou čínštinu (zjednodušenou), konzultovanou s erasmáckým spolubydlícím od Nšo-či z Tchaj wanu, takže věty (ač se to nezdá) v překladu opravdu dávají smysl. (Na google translator nespoléhat!) Pokud se týče jednoduchých vět, čínský slovosled je poměrně podobný jako v češtině, lze tedy karty skládat bijektivně oproti českým slovům ve větě. Výjimkou jsou vazby „jít do/k“ nebo „běžet do/k“ – pro to má čínština jeden symbol, který už obsahuje sloveso i s onou vazbou. Další zvláštností jsou předožky – znak pro „v“ i „na“ je stejný (ve slovníku je uvedeno obojí). Kdo chce vědět víc, najde si v příloze obrázkovou lekci čínštiny. Další zajímavostí je etymologie znaků, všimněte si podobnosti znaků pro krokodýla, želvu a rybu, nebo psa a kočku.