Hra známá snad fšem dětem například ze školní družiny, možná i pod názvem ve kterém figurují ovečky či co:)
Ke hře potřebujeme prostor alespoň tak 30 krát 10 metrů. Jeden vybraný jedinec se postaví na konec hřiště a ostatní jsou na druhém konci. Vždy, když se ten jeden otočí, tak zbytek se snaží dostat co nejblíže k němu tak, že když se otočí jedinec nazpět tak fšici stojí naprosto nehnutě. V případě, že někoho uvidí v pohybu, tak se vrátí na začáteční čáru. Tak se proces opakuje do doby, než se někdo toho jedince dotkne, aniž by byl předtím viděn. Je na každém zvlášť, jakou taktiku si kdo zvolí. Jestli bude riskovat a spěchat, či jestli pujde pomalinku ale jistě bez toho, aniž by byl viděn v pohybu...
(pozn.: Původní verze, ta nejinfantilnější, počítá s tím, že potom, co se pozorovatel otočí, musí odříkat alespoň 'cukrkávalimonádačajrumbum' a teprve pak provést další smrtící otočení.)
Jaroslav Foglar tuto hru několikrát uvádí ve svých dílech, nazývá ji však 'Na trapery'.