Vězeňské dilema

Tato hra je vhodná na vícedenní akci (tábor...) a to kvůli úkolům, které hráči plní (například během celého dne před večerní hrou). Tyto drobné "questy" se dají odstranit. V tom případě hra zabere max 90 minut.

Účastníci dostanou den před plánovanou diskuzní hrou (o které mohou vědět) obálku s úkoly a kartičkou se svým přítelem, nepřítelem a rozsudkem smrti. Ta je po celou dobu jejich a mohou si do ní cokoliv zakládat… Najdou v ní úkoly, které pokud splní, budou jim předány informace o jejich osobě. Tyto questy jsou koncipovány pro obyčejného skautského vedoucího - jsou dostatečně jednoduché, aby je dokázal splnit i za běžného táborového provozu (zvládl to i jeden účastník tábora z řad skautů). Může se snížit hranice splněných úkolů (všechny až na tři…). Pokud účastník splní zadaný počet, dostane celý arch o své osobě (včetně kartičky, na které je obecně napsáno, co provedl a jeho jméno. Nepodaří-li se mu to, má nárok zeptat se na tolik otázek o své osobě, kolik splnil úkolů.
Diskuzní hra začíná vysvětlením prostředí: Nacházíte se v malém japonském městečku v roce 1746. Vaše skvělá zem se stále velice separuje od ostatních států. Občas jste zaslechli něco o evropských produktech a plavbách, které na březích Japonska přistávají. Vše se tak děje zásluhou našeho jediného a dokonalého Císaře (sláva císaři!). Avšak vy o těchto věcech máte jen letmé tušení. Jste již nějakou chvíli zavřeni v této věznici a za vaše strašné činy vás měl čekat trest smrt. Jenže Císař (sláva jemu!) se smiloval. O svém osudu rozhodnete sami.
Dále je nutné vysvětlit pravidla:
1. Jedná se o diskuzní hru, jejímž cílem je nezemřít
2. Na hru je maximálně 90 minut
3. Vždy, když si to vězni vyžádají, mohou spustit hlasování, kdo by měl zemřít (zbytek bude puštěn na svobodu - např. v omezených mezích).
4. Aby byl člověk opravdu zbaven života, musí pro něj hlasovat alespoň 7 lidí (je 8 hráčů), hra končí smrtí jednoho z vězňů
5. Za smrt je vysoký trest - do každého týpí nasekat 5 polínek (může být jinak, ale měla by to být všeobecně prospěšná služba). Pozn., o které hráči nevědí - pokud děti nejsou vděčné nebo se za tento trest smějí apod., je vedoucí od tohoto trestu oproštěn
6. Vězni mohou libovolně lhát, ale v jistých mezích (jejich vinu prozrazují například kartičky před nimi)
7. Každý udělal něco trestuhodného! Pokud někdo tvrdí opak, lže.
8. Moderátor do hry nezasahuje (nevyplňuje ticho, nenabádá do konverzace, nevybízí lidi, aby mluvili…), může maximálně vysvětlit věci, které jsou nejasné apod.
9. Pokud nezemřel váš “přítel” z úvodní kartičky, stáváte se absolutním vítězem (nepřítel nemusí umřít)
Po ustanovení pravidel (či předtím) musí všichni dostat ještě jednou čas si přečíst své postavy a připravit se na hru. Dále se zapnou stopky a hra započne. Atmosféra může být umocněna klepáním na “dveře”, pokud se baví protistátně, nebo říkat “Sláva císaři”, jestliže se o něm zmíní. Zároveň by se dalo je informovat o čase. Devadesát minut je opravdu hodně, ale účelem není speed runovat!!!
Po smrti jednoho z vězňů se příběh uzavře (např.: Ryo usedl na pelest a věděl, že jeho život brzy skončí. Záviděl těm hyenám, které mu vzaly život. Vyhlédl z malého okénka vězeňské cely a spatřil tu mladou ženu, která v afektu zabila svého muže. Proč on a ne právě ona? Vždyť Ryo chtěl jen pomoct. V tu chvíli zavrzaly dveře cely a on si uvědomil, že cítí strach až do morku kostí.). Může nastat zpětná vazba - všichni se učíme. Zároveň se osvětlí, zda-li někdo lhal více, než by bylo zdrávo a kolektiv se usmíří.
Dobré je koupit k této hře i nějaké mlsky, aby se lidé lépe uvolnili (ale ne zas moc;)).
POZOR! Stane se, že minimálně ze začátku budou lidé málomluvní - dokud se dostatečně nevcítí do své role. Je také dobré si přečíst profily postav a rozdělit je tak, aby lidem sedli (určitě se dají upravit).