Kobalt v Kongu

Jak vyřešíš světový problém? Vyjednáš lepší podmínky pro tvrdě pracující děti z Konga nebo se postavíš za zájmy obchodní společnosti?
Těžba kobaltu sebou nese spoustu dilemat. Používá se ve výrobcích, které každý den používáme (především elektronika), ale jeho těžba není ani zdaleka v pořádku a spravedlivě ohodnocená. Podmínky v kobaltových dolech jsou přímo děsivé. V příloze jsou 3 reálně existující články, případně jejich zkrácené verze (zdroje jsou u článků uvedeny, některé jsem překládala z angličtiny), které popisují problematiku z několika úhlů. Posledním dokumentem v příloze je soubor „rolí“ s jejich cíli – dělník v dole, zástupce obchodní společnosti, zástupce elektrotechnické firmy, ekologický aktivista (hru jsem dělala pro skautky a velká část postav jsou ženy, ale to si můžeš upravit). Rolí si můžeš nakopírovat/umazat kolik chceš, mohou být třeba 4 dělníci a jeden obchodní zástupce.
Průběh hry: Na začátku by bylo fajn se s účastníky krátce pobavit o tom, co ten kobalt vlastně je, co o něm ví a podobně, kde je Kongo, jak se tam žije atd. Skupina poté dostane všechny 3 články, které si přečte a každý si vylosuje/vybere roli, kterou bude zastávat (můžeme povzbudit ke hraní role, záleží na vedoucím a skupině). Program je ideální pro skupinu 5-8 účastníků, pokud jich je více, vytvoříme dvě na sobě nezávislé skupiny. Po přečtení článku se hráči „přemístí“ na celosvětovou konferenci (v případě více skupin má každá skupina konferenci zvlášť), kde budou mít za úkol dojít k „ideálnímu řešení“, případně kompromisu tak, aby byli všechny postavy spokojené a dojednaly udržitelný model těžby a zpracování kobaltu. Je nutno hned na začátku zmínit, že konference je pouze smyšlená, v reálu by se dělník z dolu (a asi i mladá ekoaktivistka) na takovou událost neměl šanci dostat. Necháme hráčům dostatek času (alespoň 20 minut po přečtení všech článků). Po uplynutí časového je velmi důležité udělat závěrečnou debatu, kde hráči představí svá řešení. Úkolem vedoucího je klást reálné námitky („Jak to bude fungovat v praxi?“, „Jak zajistíte, že děti nebudou pracovat nelegálně i po zákazu dětské práce, když sami budou chtít pracovat a získávat peníze pro rodinu?“). Je možné, že účastníci budou naštvaní a nespokojení, protože problém nemá ideální řešení, nejspíš také nebudou chápat, proč program dělali. I kdyby došli k jakémukoliv kompromisu, vždy to bude na úkor zájmů alespoň jedné z postav. Z následné závěrečné debaty by si účastníci měli odnést především to, že:
• komplikované (nejen) světové problémy často nemají ideální řešení
• na první pohled jednoduchá řešení (jako třeba „zrušíme auta s klasickými motory a nahradíme je elektrickými, abychom zamezili znečišťování ovzduší“) mají často vedlejší efekty, které mohou mít i horší dopad, než původní stav věcí, případně jdou na úkor něčeho jiného (v tomto případě například životní styl dělníků v Kongu)
• řeč lze svést také na manipulaci v médiích, kdy jsou nám podstrkována jednoduchá řešení a názory, které zní dobře, ale reálně to moc nedává smysl, když si člověk nastuduje i okolnosti -> člověk by měl hledat souvislosti, přemýšlet nad věcmi globálně a nedělat závěry z kousků informací (byť zní lákavě)