Je to fakt nehorázná pitomost, ale místy neskutečně vtipná. Neboli otázky a odpovědi zcela náhodně přiřazené.
Pravidla
Zrobíme si množství malých kartiček či lístečků. Měl by jich být sudý počet. Rozdělíme je na dvě poloviny, na jedny budeme psát otázky, na druhé odpovědi.
Otázky mohou být de facto jakékoliv (Půjdeš se mnou na procházku při měsíčku? Snědl bys za 1000 Kč žížalu? Máš rád drbání za ušima?...), odpovědi zrovna tak (Pouze ve tři ráno, S tebou ani ve snu, Ani náhodou, Ano, ano ano!...). Otázky vhodíme do jedné krabičky, odpovědi do druhé.
Průběh hry je následující: otázky kolují pravidelně po kruhu, ke komu dopoutuje otázková krabička, má právo si vybrat, koho se zeptá. Dotyčný dostane krabičku s odpověďmi. Tazatel si otázku vylosuje a nahlas ji přečte. Adresát tím samým způsobem získá odpověď (z čehož plyne, že dotaz a reakce k sobě vůbec nepasují). Obvykle následuje všeobený záchvat smíchu, po něm další otázka a tak dále...
Při výrobě hry, zapojujeme-li do ni děti, eliminujeme otázky i odpovědi hrubé, vulgární a impertinentí, zkrátka veškeré nevhodné.
Doporučení: největší úspěch má hra s dětmi ze školy, protože možnost, že se jich paní učitelka zeptá "Půjdeš se mnou na rande?" a ony jí vlivem náhody mohou beztrestně odpovědět "To s uhodla, ty zřícenino!", se skutečně jindy nenaskytne a celá hra bývá skvělým zdrojem hlášek na dlouhou dobu. Stejně úspěšně lze však použít třeba u táboráku s rodiči i jinde.