Trosečníci

Je potřeba jeden vedoucí = vypravěč. Musí si dobře prostudovat Rozpis situací (v příloze) i charaktery jednotlivých postav. Funguje jako "dungeon mastrer".

Hra se dá hrát jen v sedě v místnosti, nebo v autobuse, ale je možné si na ni vyhradit i prostor venku - pak se stává ještě více realistickou a je i víc příležitostí k taktizování.

Hráčům je přečtený příběh (klidně je možné tematicky vyzdobit místnost / prostředí pro větší zážitek) a je jim vysvětleno, že se octli na pustém ostrově, staly se z nich postavy z příběhu a každý dostane jednu z postav. Od této chvíle se tak musí chovat, vzájemně interagovat a podobně - díky příběhu mají alespoň základní představu o tom, kdo je jaký, zbytek informací doplní papírky s rolemi. Je potřeba hodně klást důraz na to, že se hráči stali svými postavami a měli by nejen mluvit, ale i přemýšlet jako oni.
(Pokud vedoucí zná hráče dopředu, může rozdělit postavy podle jejich schopností - dát extrovertku někomu, kdo tu roli opravdu zvládne prodat, nenápadnou introvertku někomu, kdo dokáže dobře taktizovat a podobně.)

Samotný průběh hry:

1) Vypravěč chvíli nechá hráče interagovat a vymýšlet, co by teď mohli udělat, aby se z ostrova dostali, přičemž může odpovídat na jednoduché dotazy (Je na ostrově dřevo? Mám u sebe v batohu nůž? a podobně) dle vlastní fantazie a v mezích příběhu. Pokud by některá z postav chtěla někomu sdělit něco tajného, může napsat informaci na papírek a nenápadně předat.

2) Po chvíli (záleží na tom, jak moc se dokáží hráči vcítit do příběhu) jim vedoucí nadnese první problematickou situaci -> nalezení vakcíny a nutnou diskusi o tom, na koho nezbyde. Hráči pak musí vybrat, kdo se obětuje.

3) Vypravěč opět nechává hráče interagovat v jednotlivých rolích a dle své fantazie může hru zpestřovat různými informacemi (fouká vítr, prší, kolem poletují nějací ptáci...) a sledovat, jak na to skupina zareaguje. Až se skupina (s pomocí vypravěčova nenápadného směrování) dostane k některé ze specifických situací, vypravěč s tím musí pracovat a pokračovat dál dle rozpisu. Po nějaké době navíc vypravěč oznámí, že hráč, který nedostal vakcínu, onemocněl. Pokud ještě žije doktorka, je možné mu pomoci, pokud ne, hráč umírá a odchází ze hry.

4) Dál už je hra hodně založená na schopnosti vypravěče a nadšení hráčů. Pokud vymyslí kreativní způsoby, jak se vyhnout dalším úmrtím, je potřeba improvizovat, jinak postupně nastávají všechny situace z rozpisu a jednotliví hráči umírají a odchází pryč.

Konec hry:
Hra je omezená časovým limitem, konec nastává když vyprší - je možné říci, že v tu chvíli přijela loď a zbylé přeživší z ostrova zachránila. Je na vypravěči, aby přibližně hlídal čas a stihl do té doby už přednést všechny situace. (My jsme měli asi hodinu, což bylo pro některé skupinky málo, u jiných už v tu chvíli nikdo nežil.)

Když hra skončí, je dobré udělat nějaké závěrečné povídání o tom, jak se hráči cítili ve svých rolích, jaké to pro ně bylo, rozhodovat o tom, kdo bude žít a kdo zemře, případně jaké to bylo, když je ostatní odsoudili k smrti. Je potřeba zdůraznit rozdíl mezi jednotlivými postavami a skutečnými hráči (zatímco postava XY byla hrozně otravná a musela zemřít, Anička je hodná holčička a všichni ji mají rádi).



Pozn.
Tato hra hodně závisí na schopnosti, vybudovat atmosféru a vžít se do ní. Pokud se to správně podaří, může to být velký zážitek jak pro hráče, tak pro vypravěče. Pokud jsou jednotliví hráči hodně kreativní, je možné, že se jich konce hry dožije hodně, pak je potřeba, aby vypravěč zvyšoval psychickou náročnost jinak, než úmrtími - vždycky je možné vymýšlet situace, které poštvou hráče proti sobě (někdo snědl zásoby jídla, někdo usnul a neuhlídal oheň...).

Pozn.2
Hra se dá hrát i s malými dětmi - my jsme měli několik věkově namíchaných skupinek, nejmladší hráči měli 7, nejstarší 15, ale tam hodně záleží na mentální zralosti konkrétních dětí. Osobně bych doporučila spíš hrát se staršími.

Pozn.3
Je možné hrát hru i s více hráči, ale je potřeba je přidat do příběhu a vymyslet jim další postavy...